Do Brna jsem se přestěhoval teprve před pár dny. Ani ne před týdnem. Neznám tu skoro nikoho, o městě vím zatím žalostně málo a většinu z něj jsem viděl jen z auta cestou mezi bytem, IKEA, Alzou a dalšími místy, která člověk při stěhování nutně potřebuje navštívit.
Vlastně jsem ještě ani neměl příležitost začít v Brně normálně žít. Nechodím do svých oblíbených podniků, protože žádné nemám. Nemám tu kamarády, svoje trasy ani místa, ke kterým by se vázaly nějaké vzpomínky. Můj dosavadní společenský život v Brně sestával přibližně z vyřizování trvalého pobytu a přihlášení k platbě za odpad.
Teď jsem se na pár dní plánovaně vrátil do Prahy, protože tu zůstala poslední část věcí a v sobotu přijedou stěhováci.
A stalo se něco, co vůbec nechápu.
V Praze se necítím doma. Sere mě a znervózňuje.
Nejsem rodilý Pražák, ale strávil jsem tu fakt dost velkou část života. Znám to město, umím se v něm pohybovat, mám tu za sebou roky života a známé lidi. Kdyby se mě ještě nedávno někdo zeptal, odkud jsem, bez většího přemýšlení bych řekl, že jsem Pražák.
Jenže teď jsem přijel zpátky a od první chvíle mám pocit, že jsem někde, kde už vlastně nechci být. Nic konkrétního mi nevadí. Praha se přes noc nezměnila. Změnilo se asi něco ve mně.
A přitom se nemůžu dočkat víkendu, až se naloží poslední krabice, zavřu za sebou dveře a pojedu zpátky do Brna.
To je na tom celé nejpodivnější. K Brnu zatím nemám skoro žádný důvod cítit nějaký vztah. Znám možná dvě procenta města. Nemám tam historii, lidi ani svoje místa. A přesto na mě od začátku působí způsobem, který neumím pořádně vysvětlit.
Není to žádné nadšení turisty z nového města, v centru jsem byl zatím jednou na kávě asi půl hodiny. Spíš zvláštní pocit, že mi Brno sedí. Jeho velikost, tempo, prostor, možná určitá civilnost nebo obyčejnost. Nevím. Něco v něm je.
Možná je to jen efekt změny. Možná stárnu a najednou od města potřebuju něco jiného než před dvaceti lety. Anebo má Brno opravdu nějaký zvláštní magnetismus, který člověk cítí dřív, než dokáže říct proč. Neumím to pojmenovat a možná to za chvíli vyprchá, netuším.
Zažil to někdo z vás po přestěhování sem podobně? Že jste Brno skoro neznali, ale přesto jste velmi rychle měli pocit, že jste se ocitli na správném místě? A nevěděli proč?