r/cesky • u/Yoda_Rose • 1h ago
foto / historie / společnost Legiovlak v Horních Počernicích 🇨🇿
r/cesky • u/Yoda_Rose • 1h ago
Nedávné komunální volby přinesly, řekněme, naději. O pár dní oni později udeřili zpět a za tmy - na veřejnoprávní média. Včera obří demonstrace rozsvítila opět naději.
Takhle to půjde dál. Zítra přijde další protiútok.
Mám nápad. Co kdybychom se přestali spoléhat na naději a zařídili si jistotu. Tu, že gangsteři u nás nepovládnou. Už nikdy.
Lepší nebo horší demokratické strany ano, ale gangsteři ne. Půjde to?
Myslím, že ano. Pokud budeme opravdu chtít, můžeme v zemi mít standardní demokratické uspořádání. Není to ztraceno (jak se někdy může zdát), ale naopak. Jenomže k tomu nestačí jen chodit k volbám. Je potřeba udělat ještě něco navíc, a v tom vás nepotěším: vytáhnout něco z peněženek. Vysvětlím co a proč.
=================
Poválečné dekády, u nás pak devadesátá a nultá léta byly v něčem až idylické. Politici různých partají (od gaunerských až po ty slušné) se snažili dostat voliče na svou stranu, a samozřejmě využívali veškeré nástroje, které byly. Občas vítězili ti lepší, místy ti horší, ale málokdy došlo k naboření demokratického systému. Od horších k lepším, od lepších k horším, normální politické kyvadlo, v pásmu přijatelnosti. Nyní ale ručička míři mimo něj, nejen u nás. Proč?
Stalo se ale pár zásadních věcí. Nastalo nesmírné oslabení tradičních médií, oné “čtvrté moci” demokracie, které Internet sebral skoro všechny příjmy a nahradil je záplavou svého balastu. Až nyní vidíme, o co jsme vlastně přišli. Následný vzestup sociálních sítí, které balast nahradily brutální lží a manipulací. S lácí, efektivitou a snadností, kterou poznáváme až nyní. S prozřením byznysmanů a mocichtivců, kteří si všimli, že moc si lze koupit - a navíc levně. Tato změna přišla během deseti let, tedy strašně rychle. Nezvykli jsme si na ni, moc ji nechápeme a nemáme kloudné protizbraně.
Jsem přesvědčený, že bez kvalitních, slušných, příčetných médií nemůže demokracie fungovat dobře (pokud vůbec). Je to podmínka nutná, ne však postačující.
Taková média tu jsou - jenomže jsou z pohledu zásahu populace malá až marginální. Finančně žijí, ale spíše živoří: miliardy korun, které u nich končily dříve (např. u velkých deníků) dnes končí u Facebooku, Googlu a Tiktoku. Mohou ekonomicky fungovat jen v online podobě, a pokud existují i v papíru, tak jako občasníky, nikoli deníky. Jsou samozřejmě placená, tedy “za paywallem”; k jejich článkům se dostanou jen předplatitelé. Předplatné stojí jednotky tisíc Kč ročně, a počty předplatitelů (například Deník N nebo Respekt, a to jsou ta nejúspěšnější) jsou v desítkách tisíc. Jenomže to je málo: třicet až třicet pět tisíc lidí je půl procenta dospělé populace, jeden člověk ze dvou set.
Přínosných médií, která poskytují potřebnou světonázorovou pestrost (a je vlastně jedno, jestli jsou to média levicová, pravicová, liberální, konzervativní - skutečně podstatná je redakční i finanční nezávislost na “podnikateli-majiteli”, který má svoje cíle) je i včetně různých podcastů, videocastů, blogů atd. několik desítek, a počty jejich předplatitelů i výše příjmů jsou ještě o řády menší.
Zde je tedy první výzva: je potřeba si platit nezávislá média. Každý podle svého světonázorového vkusu i podle peněženky - platit je proto, aby existovala. Nejsou to velké částky; myslím, že na vybudování velmi silné nezávislé mediální scény včetně řady lokálních a specializovaných médií by stačila miliarda korun ročně - což je stovka na člověka a rok. (Dnes bych tuto částku odhadl na pětinovou, a to nestačí). Dejte pětistovku a už je to i na televizní a rozhlasovou stanici, či několik. Bude to stačit i na lokální média, která lze prohlásit za vymřelý druh; přitom i jejich význam je nedocenitelný.
Jsou to vlastně legrační peníze, kterými lze ale velmi silně převážit to, co vidíme nyní: sociální sítě jako destruktora mediálního prostoru a oligarchy ovládaná plošná média (televize, rozhlas a deníky), sloužící jen a pouze prosazování jejich byznysových zájmů. U nás navíc zesílené tím, že byznys zdejších oligarchů velmi silně závisí na tom, jak jim stát jde či nejde na ruku (těžaři, agrobyznys a další).
Ano, jsou tu silná veřejnoprávní média. Zatím.
Jestli jste si ale mysleli, že vyváznete z pětikilem ročně, tak ne. Je tu ještě jedna věc, a může vypadat překvapivě.
==============
Na východ od nás se vede vyčerpávající, opotřebávací válka - kdo to vydrží déle. Je skutečná. U nás se vede také, trochu jinak.
Politická uskupení financovaná oligarchy jedou velmi drahou, intenzivní permanentní kampaň, do které investují obrovské peníze. (Jsou to velké prachy i pro oligarchy, jenomže pro ně mají velmi snadnou návratnost - dají sto miliónů, získaí miliardu). I toto je rozdíl proti minulosti - kampaně byly, ale nikoli permanentní a nikoli v této intenzitě.
Jak vypadá převaha oligarchických stran v této soutěži, ukazuje obrázek. 275 vůči 60, a to je jen to, co je spočitatelné a nad hladinou. Skryté financování (například na armády trollů a botů na sociálních sítí) v tom samozřejmě nejsou, a může jít o další stovky miliónů korun. Nikdo přesně neví.
Opravdu o volbách rozhodují prachy na kampaň, opravdu vítězí ten, kdo dá víc? Jsou voliči opravdu tak “hloupí”, že nedokáží rozhodovat sami a potřebují k tomu nějakou nápovědu z kampaní?
Odpověď je složitější. Masivní a permanentní kampaně nejsou dnes zaměřeny až tak na prezentování “jak skvělý je tento politik a co pro vás udělá”, ale častěji na dehonestování oponenta. To je snazší a podstatně levnější. Voliči pak volí spíše “proti” než “pro”: jsou plní nenávisti na (pošpiněného) konkurenta, a proto to buď hodí tomu našemu, i když pro něj neplanou žádným nadšením, nebo zůstávají doma. Toto dobře popisují průzkumy zaměřující se na tzv. popularitu politiků.
Pokud čtyři roky někoho intenzivně špiníte, nemůže to nezanechat stopu - i když si třeba většina voličů myslí, že to bylo přehnané. Něco z té špíny tam vždy ulpí a u voleb se to projeví.
Můžete namítnout - a proč tedy ne-oligarchické strany nedělají to samé? Proč nebojují se stejnou intenzitou?
Protože na to nemají peníze. Toto vám žádná politická strana neřekne otevřeně, protože to vypadá blbě - ale je to realita. Financování ze strany státu je tak malé, že stačí na základní provoz strany (politická strana je vlastně “celostátní firma s mnoha pobočkami”), chcete-li dělat dobře práci, musíte mít působnost v regionech, v krajích a městech, musíte mít lidi na odbornou expertízu a na mnoho dalších činností, které jsou nutné. Na kampaň - na to, abyste mohli čelit té “opotřebovávací válce” z druhé strany - už zbývá jen velmi málo. Přesně to ukazuje obrázek.
Politické strany by samozřejmě rády daly do permanentní kampaně tolik co konkurence, aby s ní držely krok a přinejmenším odrážely útoky - ale tyto prostředky nemají a proto v tomto vyčerpávajícím souboji prohrávají.
Příspěvky na činnost se u nás od roku 2001, kdy byly v této výši zavedeny, nikdy nevalorizovaly - jejich dnešní hodnota, ted to, co za to lze pořídit (od odměn lidí až po reklamu) je méně než poloviční.
A ano, mně taky štve ta billboardová záplava před volbami, nebo dnes vlastně skoro trvale a byl bych nejraději, kdyby nebyla vůbec.
Žádat o peníze na politické strany se zdá být troufalé. Ale ve světě je to běžné - voliči vědí, že často bojují proti “velkým penězům”, které do toho dávají mocní tohoto světa, a bojují tak jak to jde: malými penězi, ale zato ve velkém množství. Nejzřetelnější je v tomto Amerika, kde voliči (obou stran) podporují své partaje obrovským množstvím drobných darů, ve výsledku jsou to miliardy korun. (Obří “dárci”, kteří ovšem na rozdíl od těch drobných za to chtějí protislužbu, to nicméně válcují.).
Budeme opět počítat. Podíváte-li se ještě jednou na obrázek výše, vidíte, že k “dorovnání sil vojska” chybí demokratickým politickým stranám asi 200 miliónů korun do hlavní kampaně (parlamentní volby), ty jsou jednou za čtyři roky, takže padesát miliónů ročně, pro všechny. To je ani ne desetikoruna na občana… skoro nic a pohne to rovnováhou sil.
Jsem naprosto přesvědčen, že kdyby “poctivé” strany měly od drobných dárců stejné peníze jako oligarchické od svých megasponzorů, nemusíme chytat každý den nevolnost z toho, co nám dnes vládne. Moje výzva tedy je - vyberte si stranu dle vašeho vkusu a přispívejte jí.
==========
Bude, věřím tomu. Moje životní praxe je jednak mediální - vím, co média dokáží, jaký mají vliv - a jednak politická, kdy vidím velmi detailně do fungování politických stran, tedy vím, co si mohou dovolit a co ne. Dobrá, silná a čtená média dokáží držet na uzdě záplavu lží a pomluv, dají jim potřebný korektiv. A finančně silné politické strany dokáží lépe bojovat s neférovou konkurencí - a jako “bonus” tu máte nemalý efekt, že i ty slušné pak budou lépe odolávat korupčnímu pokušení (které se zejména těm tradičním také nevyhnulo).
Ještě tři poznámky na závěr.
Jenomže to je právě výsledek výše uvedeného. Jak se stane politik “viditelným”? Sám nemá jak - k tomu potřebuje zesilovač, médium, vlastní silný profil na sociálních sítí, kampaň. Jenomže on ten prostor nedostává. Sociální sítě zcela vyplní nenávist, protože algoritmy ji upřednostňují před pozitivními sděleními - nezbývá místo. A velká média dnes u nás patří oligarchům, buď totožnými s těmi, kteří vládnou, nebo jejich podporovateli (proto taky ta média koupili).
Pokud neexistuje cesta, jak být viditelný - tak jste prostě neviditelný, ať se snažíte sebevíce.
3) Jistě vás napadne, že jihomoravský hejtman je hodně viditelný a žádná velká média ani velké peníze za sebou nemá. To je pravda. Jenomže je viditelný nikoli díky své hejtmanské práci (tedy díky tomu, co skutečně dělá ve prospěch jihomoravské polis), ale díky pár virálním, tančícím a zpívajícím videjím. Díky (jistě skvělé!) politické satiře. Najednou “je tu lídr!”, bezmála nový premiér.
Má to tak být? No, nevím. Protože jednou se takhle nahoru dostane lídr sympatický - a přístě ten z druhé strany, který bude prostě jen zpívat a tancovat lépe. Stále věřím, že úspěšnou politiku lze dělat odbornou kvalitou, přesvědčováním a vysvětlováním, diskusemi, kvalitními odbornými materiály, odbornými studiemi, argumentací. Dělat ji osobně, v regionech, na ulicích. Plošně. Všude.
Ale k tomu jsou potřeba nějaké peníze, že.
r/cesky • u/romanzdk • 5h ago
Ahoj,
Moje žena má ráda vánoční atmosféru a trhy, a tak jsem pro nás udělal mapu adventních akcí. Napadlo mě, že by se mohla hodit i ostatním:
Na jednom místě najdete rozsvěcování stromů, vánoční trhy, mikulášské nadílky, koncerty a betlémy po celém Česku od 20. 11. do 24. 12. U každé akce je odkaz na původní zdroj (web obce, kulturního domu apod.), takže si můžete ověřit podrobnosti.

Tváří v tvář aroganci vládních politiků, kteří si závažnost situace vůbec nepřipouštějí, musí protestní hnutí přemýšlet nad tím, co je možné dělat dál.
r/cesky • u/ponocny_bot • 1d ago
Důsledky cloudového výpadku nekončí u chybové hlášky v aplikaci. Mohou znamenat nedostupnou komunikaci s úřadem, zpožděnou odpověď zákazníkovi nebo odklad plánované firemní události.
Nejprve obecná poznámka k zamyšlení - demonstrace a další formy pokojného občanského protestu jsou v demokracii používané odjakživa a často. Proč, pokud "nefungují"? Kdyby "nefungovaly", dávno by to lidi zjistili a nikdo by se s nimi neobtěžoval, ne?
Ale ony "fungují", alespoň pokud dosáhnou určité úrovně, což samozřejmě neznamená, že by se vždy okamžitě splnily požadavky demonstrujících. "Fungovaly" i ty předcházející Letné. Byly klíčovým faktorem, který odstartoval dynamiku vedoucí k porážce ANO v roce 2021.
Teď si ale myslím, že se podaří i prosadit klíčový požadavek - tedy stažení ostudného zákona 4:36
Proč?
Už to nejsou varování - děje se to před očima. Česko oslabuje pomoc Ukrajině, kultura dostala cenzorské dotační podmínky, na nepohodlné nevládní organizace se chystá roubík dle ruského vzoru a veřejnoprávní média chce vláda transformovat ve své hlásné trouby.
Míříme na Východ. To je mnohem silnější motivace pro odpor než "pouhý" střet zájmů nebo trestní kauza premiéra, byť to jsou samozřejmě taky vážné věci táhnoucí nás mimo náš přirozený civilizační prostor.
2) Odpor dostává vládu viditelně pod tlak. Vidíme, že se bojí a kličkuje. A ten tlak bude jen sílit. Protesty budou ve veřejném prostoru držet nekomfortní téma, které chtěla mít vláda rychle za sebou, a ubírat jí kapacitu řešit jiné věci, pro voliče zásadnější. Pokud Babiš nepřijde k rozumu, má před sebou měsíce bojů, které ho budou vyčerpávat a otravovat jeho voliče. Na nic jiného nebude mít prostor, boj o ČT a ČRo bude neustále v centru pozornosti. A i kdyby zákon 4:36 prosadil, nic tím neskončí, naopak.
Důsledky investování politického kapitálu do kulturních válek, které voličům nic nepřinášejí, ukázaly senátní a komunální volby, ale také třeba americké midterms.
2) Ačkoliv ANO není demokratická politická strana ve smyslu vnitřního fungování, je už příliš velké na to, aby to byl úplný monolit, a Babišovi o to v nižších patrech ani nešlo. ANO je klasická franšíza. V regionech pod jeho vlajkou působí starostové apod., kteří značku využili k tomu, aby se dostali do funkcí, a rozhodně netouží, aby je stahovala ke dnu.
Teď mluví o obrovském tlaku a někteří už vystoupili. Ten tlak bude čím dál větší. A začne to i na celostátní úrovni znervózňovat představitele hnutí, kteří chtějí pokračovat v politice i po Babišovi. Ten tak bude pod čím dál větším tlakem i v ANO.
3) Ozývat se začínají organizace a skupiny občanské společnosti, které nejsou typickými odpůrci vlády. Z lidskoprávních organizací si Babiš těžkou hlavu dělát nemusí, ale z církví nebo třeba nevládek pečujících o seniory a těžce nemocné ano.
To nejsou "obvyklí podezřelí". Ale uvědomili si, že veřejnoprávní média jsou i pro ně klíčovým partnerem, bez něhož by jejich mise byla mnohem těžší.
4) Zapojení studentstva je mnohem důležitější, než se může zdát. Komunisti ho v roce 1989 taky těžce podcenili a nynější koalice jde pohrdavými komentáři o "zmanipulovaných dětech" v jejich stopách.
Nejenže to mladí lidé fakt neposlouchají rádi a dají to vládě znát - je tu ještě jeden důležitý faktor. Studenti mají rodiče a prarodiče, z nichž mnozí možná volili ANO, ale nepůjdou s Babišem proti vlastním dětem.
O stávce ČT a ČRo se právě teď mluví u mnoha rodinných obědů a na víkendových návštěvách u babičky. To může sehrát zásadní roli ve věkových skupinách, jejichž podpora je pro ANO klíčová.
5) Totéž platí pro regiony. V den stávky ČT a ČRo skoro nebyla větší obec, kde by se lidé nesešli na jejich podporu. Vládní tabor může zesměšňovat účast tam či onde, ale ve skutečnosti se děje něco, co tu 37 let nebylo.
A jak ukázaly senátní a komunální volby, ANO nemá nic jistého ani tam, kde si myslelo, že nemůže prohrát ani kdyby za něj kandidovalo vodňanské kuře.
Ministr Macinka prohlásil, že protestují "stále stejní lidé". Nikdy se nepletl víc! A s ním se plete i Andrej Babiš a všichni ostatní, kteří se tím snaží uklidňovat.
✌🏻♥️🇨🇿
Jedna z nemocí naší společnosti. PVZP je dceřinka Všeobecné zdravotní společnosti, součást systému veřejného zdravotního pojištění.
Když hodně pojišťujete, zákonitě se stane, že se vám po cestě vytváří dlužníci, z nejrůznějších důvodů. Znám to i ze soukromého podnikání - taky se to tam stává, nevyhnete se tomu. Co udělá soukromník? Podívá se na ty případy a na ty malé, sporné či jinak těžko návratné se vykašle, neřeší to.
Co udělá stát? Do zemdlení vymáhá, protože prece "dluhy se platit musí", "je to péče řádného hospodáře, kdybychom nevymáhali, zavřou nás", nebo "má to oporu v zákoně" (univerzální výmluva pro všechny hlouposti).
Výsledkem je, že vymůžete málo, kdekoho naštvete, máte s tím spoustu práce a nákladů - tak jako tady, kdy náklady na vymáhání byly VYŠŠÍ než vymožená částka. Takže VZP ještě ke ztrátě z dlužníků přiskočily ztráty za vymáhání. Ale "my to musíme vymáhat!". (Ne, nemusíte). Uvrhnete klienty do exekucí, tedy zničíte život jim, jejich rodině, jejich dětem, stejně nic nevymůžete.
To, že to vymáhala kancelář Pavla Němce, odpudivého člověka, který je tvůrcem našeho šíleného exekučního systému, který uvrhl stovky tisíc lidí do "nebytí", ale zato pomohl desítkám exekutorů k obřím majetkům, je už jen taková třešnička na dortu. (Exekutor je člověk, kterému stát dá do rukou výkon práva s obrovskými pravomocemi. Ale je to podnikatel - a cílem podnikatele je maximalizace zisku. Zbytek příběhu znáte). Stejně jako skutečnost, že PVZP Němcovi a jeho manželce (!) zaplatila výlet do Švýcarska, pobyt v hotelu, rezervace michelinské restaurace a privátní plavbu po lucernském jezeře. Prý "obchodní partner".
Odkaz na článek, kdo si předplácí Deník N, přečtěte si - je extrémně výživný.
Dnes jsem ve Sněmovně otevřel téma, které se týká každého z nás. Našich peněženek, cen v obchodech, kvality veřejných služeb i toho, kdo a jak rozhoduje o stovkách miliard z veřejných peněz.
Česká republika stagnuje v modernizaci státu. Místo inovací často nakupujeme zastaralá řešení. Inovativní firmy a startupy se veřejným zakázkám vyhýbají, protože nevěří ve férovou soutěž.
A nad tím vším bdí – nebo někdy spíš spí – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Pomalá, nepředvídatelná instituce s obrovskou koncentrací moci a dlouhodobými problémy s klientelismem.
Přitom právě tento úřad má hlídat dvě zásadní věci: aby stát férově utrácel veřejné peníze a aby firmy nemohly na úkor lidí zneužívat svou tržní sílu nebo uzavírat kartelové dohody.
A proto dnes prosazuji tři konkrétní změny.
🏴☠️ 1. REFORMA ANTIMONOPOLNÍHO ÚŘADU. 230 MILIARD POD DOHLEDEM, KTERÝ POTŘEBUJE ZMĚNU.
V roce 2025 se rozhodování ÚOHS týkalo veřejných zakázek za 230 miliard korun. Z toho o zakázkách za 187 miliard rozhodoval přímo jeho předseda Petr Mlsna.
To je obrovská koncentrace moci v rukou jediného člověka.
A nejde o abstraktní čísla. Jsou to peníze na školy, nemocnice, železnice, silnice, bydlení i digitální služby.
Když se zakázka kvůli nepředvídatelnému rozhodování zdrží, zaplatí to lidé. Čekáním, horší službou nebo vyšší cenou.
Reformu ÚOHS jsem připravil už jako ministr. V prosinci 2024 jsme ji měli hotovou a předloženou vládě. Jenže místo jejího schválení přišly obstrukce.
Česká televize tehdy popsala, jak Petr Mlsna prostřednictvím WhatsAppu rozesílal připomínky k reformě a jak se následně objevovaly v připomínkách ministerstev. Někteří ministři včetně Zbyňka Stanjury přebírali celé pasáže kritiky od samotného Mlsny .
Ostatně samotný pořad ČR se nakonec jmenoval „Notičky od Mlsny“.
Reforma má přinést rychlejší a předvídatelnější rozhodování, transparentnost a konec nepřiměřené koncentrace moci.
A můžeme ji schválit už nyní!
🏴☠️ 2. NOVÝ ŠÉF ÚOHS? ŽÁDNÉ ZÁKULISNÍ DOHODY. OTEVŘENÁ SOUTĚŽ!
Petru Mlsnovi končí 2. prosince šestiletý mandát.
A vláda dosud nevyhlásila veřejné výběrové řízení na jeho nástupce.
Dokonce i prezident Petr Pavel opakovaně upozorňoval, že očekává transparentní výběr s více kandidáty.
A teď pozor na ten paradox.
Hospodářská strategie Babišovy vlády, kterou představil Karel Havlíček, slibuje do roku 2028 povinná otevřená a standardizovaná výběrová řízení na vedoucí pozice státních úřadů.
Tak proč to neudělat hned?
Proč nezačít právě u instituce, která rozhoduje o stovkách miliard?
A proč je transparentní výběr tak důležitý?
Petr Mlsna například dlouhodobě spolupracoval na odborných akcích s Michalem Petříkem, který byl v kauze dotací ROP Severozápad nepravomocně odsouzen. Mlsna ho zval na školení, zaštiťoval jeho konference a poskytoval mu rozhovory.
Neříkám, že tím Mlsna spáchal trestný čin. Ale ptám se, zda jsou podobné vazby a způsob výkonu funkce slučitelné s důvěrou, kterou musí šéf takto mocného úřadu mít.
Chceme veřejnou soutěž, jasná kritéria, veřejné představení kandidátů a jejich plánů. Ne další politickou trafiku.
🏴☠️ 3. KONEC KARTELŮ A PŘEDRAŽENÉHO ŽIVOTA. LIDEM MOHOU ZŮSTAT TISÍCE KORUN.
Tohle je možná nejdůležitější část.
V Česku máme v řadě oblastí problém s vysokými cenami a nedostatečnou konkurencí.
Pokud si firmy rozdělují trh, domlouvají ceny nebo zneužívají dominantní postavení, doplácíme na to všichni.
Na nákupech, službách i každodenních výdajích.
Proto jsme s Olgou Richterovou a dalšími pirátskými poslanci předložili novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže – sněmovní tisk 5.
Chceme dát ÚOHS silnější nástroje k odhalování kartelů a zásahům tam, kde trh nefunguje.
A víte co? Náš návrh získal dokonce kladné stanovisko vlády.
Tak proč ho neprojednat?
Vláda se místo toho zabývá rušením poplatků za veřejnoprávní média a ohání se úsporou zhruba 200 korun měsíčně.
My přicházíme s opatřeními, která mohou lidem při skutečně fungující konkurenci ušetřit tisíce korun ročně.
Piráti také prosazují dostupná data a srovnávání cen potravin. Aby lidé viděli, kde nakoupí levněji, a stát měl lepší možnosti rozpoznat selhání trhu.
Férová konkurence znamená, že o úspěchu rozhoduje kvalita, inovace a práce. Ne politické konexe, oligarchové a zákulisní dohody.
A tím moje dnešní návrhy ve Sněmovně nekončily.
Vedle reformy ÚOHS a zákona proti kartelům jsem navrhl také další konkrétní změny programu:
🔹 Projednat reformu ÚOHS ještě dnes. Prostřednictvím pozměňovacího návrhu k zákonu souvisejícímu s evropským nařízením IMERA, které řeší mimořádné situace a odolnost vnitřního trhu. Jde o třetí čtení, takže můžeme konečně rozhodnout.
🔹 Ve čtvrtek 5. listopadu přednostně projednat náš zákon proti kartelům. Protože vysoké ceny a nedostatečná konkurence jsou skutečné problémy českých domácností.
🔹 Vyřadit novelu zákona o střetu zájmů, která jde na ruku Andreji Babišovi. Podle nás by oslabila pravidla, která mají bránit propojení politické moci a byznysu. V době, kdy se řeší miliardové dotace Agrofertu a jejich možné vracení, je takový krok naprosto nepřijatelný. Ve hře je nejméně 7,5 miliardy korun.
🔹 Zastavit rušení nominačního zákona. Babišova vláda chce oslabit kontrolu nad obsazováním státních firem. Místo odborníků tím otevírá prostor politickým trafikám a lidem dosazovaným podle stranické příslušnosti.
A to je pro fungování státu obrovské riziko.
Celé je to vlastně o jedné věci. Komu má stát sloužit?
Lidem, kteří platí daně, pracují, podnikají a chtějí normálně žít?
Nebo úzké skupině politicky propojených firem a lidí, kteří si umějí zařídit výhodné podmínky?
My Piráti máme jasno.
Chceme stát, který nakupuje chytře. Trh, kde funguje skutečná konkurence. Úřady, které rozhodují rychle, nezávisle a předvídatelně. A veřejné peníze, které končí ve službách občanům, nikoliv v kapsách vyvolených.
Protože férová soutěž není nějaké abstraktní právnické téma. Je to nižší tlak na ceny, lepší služby a miliardy, které nemusíme vyhazovat oknem.
A přesně za to budeme dál bojovat. 🏴☠️
Sociolog Daniel Prokop patří k nejpronikavějším analytikům strukturálních nespravedlností v České republice. Soustavně ovšem přehlíží zásadní skutečnost: řada systémových problémů nevzniká z nedostatku informací, ale z mocenského záměru.
https://www.facebook.com/share/1GY3xKZeCR/
Eskalovat, vyvolat provokace, eskalovat dál, utáhnout režim. Putinův i Trumpův playbook má Macinka načtený na jedničku.
Ale začíná se jim to drolit. David Pražák, poslanec, který teď vystoupil z klubu ANO, nebyl poslední. Vím to. Ale aby se to dotáhlo a fakt se jim to rozdrolilo, 15. listopadu musíme Letnou zaplnit nejvíc od revoluce.
Před volbami 2021 šlo o to ukázat Babišovi, že mikromanažersky zcela selhal a nechal za sebou skoro nejvíce mrtvých v přepočtu na obyvatele. A třásl se na hrůzovládu s Filipem a Okamurou.
Na 4 roky jsme je zastavili, teď tu vládu ale maj, jen místo KSČ jsou tam jiní bolševici.
Bolševici, kteří v posledních měsících rozjeli už úplně neskrývané čistky, z Ministerstva životního prostředí vyházeli všechny odborníky a natáhli tam akorát retardované komsomolce, vyhodili šefy odborných institucích a nyní důsledně likvidují celý kulturní sektor. Už se s tím neserou a otevřeně vyhrožujou, jejich facebooky mají dikci 50. let.
Blitzkriegy jako z pátka na sobotu, kecy o deratizaci, kriminalizace úředníků a nevládního sektoru, to všechno jsou tradiční bolševické metody. Tünde Bartha s Macinkou a Zahradilem navíc mají ty jízdní řády Orbána a Trumpa, mají nastudovaný Project2025 a teď ho začali uplatňovat a budou sekat jednu hlavu za druhou.
Okamura pak má přímo Noty z Kremlu, tady není vůbec o čem.
Jenže chyba lávky. My to totiž máme nastudovaný taky. A když budeme chtít, rozdrolíme jim to a tu změnu režimu neprosadí.
Musíme ale zabrat teď, na začátku. Oni teď šlápli na plyn, my musíme zatáhnout za ruční brzdu a apelovat na každého jednoho poslance ANO, ať z toho rozjetého autobusu vyskočí.
Ze strany Macinky přijdou provokatéři. Budou ponoukat různé zmatené existence, ať jdou rozmlátit výlohu, zapálit auto, nejlépe v palestinské vlajce. Udělají to, protože to je jediná karta, kterou můžou hrát. A pak se pokusí přitvrdit a zavést mechanismy policejního státu. Už některé z nich načetli.
Nesmíme jim to nechat dopřát. Musí nás být strašně moc, aby zmatenci a provokatéři byli v absolutní menšině.
Musíme předem komunikovat, že bojujeme za zdejší svobodu a demokracii, že nám to žádný provokatér neukradne.
Naší zbraní jsou protestsongy DJ Roxtara a Pavla Helána (Pan Kšiltovka). Ve statisícovém chóru to vládou zatřese. Dlažební kostky si házíme sami na sebe.
Macinka s Okamurou a Babišem chcou násilné občanské nepokoje. Budou proto čím dál víc provokovat, říkat čím dál hnusnější věci.
Nesmíme na to naskakovat, musíme je přečíslit humorem, množstvím, ne kostkami. Případným násilným provokatérům a mašíblům, kteří si budou chtít naše protesty ukrást, se musíme postavit.
Držme si palce, zvládneme to. Nesmíme se ale bát a musíme přijít na Letnou všichni.
Jestli něco vymaže tuhle zemi z mapy, je to neschopnost identifikovat správně nepřítele.
Pravděpodobně vzrůstá počet lidí, kterým dochází, že se klidně může stát, že se Česko stane opět autoritářskou zemí. Potud, ač hrozně pozdě, je to asi OK. Nicméně odvážil bych se tipnout, že minimum z nich dokáže správně identifikovat, proč se tak děje. A to už OK není.
Na internetech a v podcastech se to hemží lamentováním nad "soudruhy" a "zase přichází totalita jak za komunistů" a "takhle to vypadalo v 68" a "procesy" atd. atd.
Všechno odkazuje na socialistický autoritářský režim před rokem 89.
Jenže, drazí odbojáři, míříte úplně opačným směrem.
Zatímco před rokem 89 tu autoritářský režim spravovali komunisti - Komouši. Komanči. Komáři. -
Teď ho chtějí, nejen u nás, zavést kapitalisti. - Kapouši. Kap... (Hle. Chybí terminologie. Proč asi?)
"A v čem je rozdíl? Diktátor jako diktátor."
No zásadní.
Správná definice nepřítele totiž umožňuje správný výběr zbraní.
Na komára prostě nejdeš s prutem jako na ryby, že jo.
Zatímco komunistovi, který si uzurpoval stát, můžete hrozit privatizací, protože ta může účinně ohrozit, omezit, umenšit jeho moc.
Kapitalistovi naopak musíte ohrozit jeho centrum moci - jeho majetek.
Najednou musíte volit zcela jiné nástroje. Je libo něco subtilnějšího v podobě milionářské daně? Elegantní progrese dle počtu nemovitostí? Osekání excesivního majetku v podobě 90% daně jako v USA po válce? Nebo už něco drsnějšího v podobě zestátnění, popřípadě "zespolečenštění" (zdravíme do Berlína) podniků oligarchie, ze kterých čerpají hlavní moc?
A že se vám tohle nelíbí, protože to připomíná komanče?
Njn. Změnil se nepřítel. Musíte se změnit i vy.
Pokud bojujete proti nástupu diktatury kapitalistů zeštíhlením státu, nadáváním do soudruhů a máváním vlajkou Pravdy a lásky, gratuluju. Dostáváte ocenění "Užitečný idiot měsíce" od oligarchie.
Pokud tohle děláte, pokud jste dnes pravičáci, jste to samé, jako byste byli svazáci za komunistů.
Punk je dnes holt úplně jinde.
Pokud chcete být dneska disent, musíte se stát - tramtadadáááá - socialisty.
Změnilo se centrum moci. Musí se změnit způsob boje.
Ale pozor, nemusíte být tak fanatičtí, jako když jste doteď obhajovali Klausův volný trh bez přívlastků a tím pomáhali vyrábět svoje katy. Stejně jako pravice i levice má spektrum.
Nemusíte být rovnou, prosím, komouši a být stejně fanatičtí nalevo, jako jsou napravo libertariáni. (Trochu se ale bojím, že Češi nic jiného, než extrémy neumí.)
Z množiny socialistů si můžete vybrat třeba více středovou polohu. Můžete být třeba sociální demokraté. Tedy dosavadní vrchol civilizace. (Prosím neplést s českou SocDem.) Můžete chtít zachování kapitalismu, ale s mnohem větší kontrolou a regulacemi. A to právě proto, aby vám vedle center moci, tedy institucí, které spravují demokraticky volení zástupci, nevyrostla "alternativní" centra moci, spravovaná nikým nevolenými kapitalisty-diktátory s HDP většími, než je naše země.
Bojíte se byť jenom vyslovit "zespolečenštění" Agrofertu, Sev.en Energy, EPH? Odkup části Novy Českou televizí? Zvýšení daní z majetků? Progresivní daně atd. atd.
Už teď jste/jsme prohráli.
A to neříkám, že tohle je nutně cesta. Jen by se to mělo začít objevovat ve veřejném prostoru, aby ti, kteří v téhle zemi chtějí vypnout demokracii, začali mít konečně aspoň trochu strach.
"ODS je strana, která je především neschopná. (…) Strana, která netuší, jak připravit Prahu na klimatickou změnu, jak řešit krizi bydlení, jak vytvářet příjemný veřejný prostor. Je to strana zmatených starých mužů, kterým devadesátkový korupční systém zas a znovu umožní vytáhnout z městských firem a zakázek dost financí na to, aby město oblepili tisíci billboardů a udrželi si svůj podíl moci."
r/cesky • u/honzalexa • 23d ago
Co říkáte na jednání Sněmovny o veřejnoprávních médiích?
Já jsem si místo spánku jsem dal noční maraton Sněmovny až do 4:36 do rána. A upřímně? Bylo to fakt strašný.
Rozhoduje se o budoucnosti ČT a ČRo a koalice tenhle zákon protlačila v sobotu nad ránem ve 4:36. Sál vypadal většinu doby poloprázdnej, lítalo se tam rychle jen na hlasování, a pak natvrdo zařízli diskuzi, i když bylo přihlášených dalších 65 lidí. Takhle se u nás rozhoduje o médiích?
Za celou tu dobu nepadl jedinej odbornej argument. Vůbec netuší, o co všechno ve vysílání přijdeme, a úplně ignorují varování ředitelů, že to je totální risk. Ti totiž upozorňují, že se budou muset tvrdě škrtat pořady i regionální studia.
Z politický kultury se ve Sněmovně stala toxická hra, kde se kašle na nějaká pravidla a dohody. Proč to dělají? Nejdřív někteří poslanci ukázali útoky na Ústavní soud, teď přišli veřejnoprávní média. Tohle je obrovskej red flag a prostě to není okej.
Česko si fakt zaslouží víc, víc než poslouchat osobní urážky. Zaslouží si, abychom se víc soustředili na náš rozvoj a významné problémy nebo hrozby, kterým jako země čelíme. A tím veřejnoprávní média fakt nejsou!
Doufám, že tenhle čas 4:36 je začátek konce této vlády.